User Profile

Druhý díl je skutečně lepší jak ten první. Příběh už není rozkouskovaný a konečně začíná získávat směr. Ačkoliv mám pocit, že to nejlepší není až tak příběh samotný jako vykreslení jednotlivých postav. A to až do takové šířky, že člověk miluje i tu nejposlednější nejvedlejší postavu, o kterou hrdina jen zavadil okem.

Dalo by se říci, že je to takový roadtrip. Cesta bez cíle, každý taoista by měl radost. Dva hlavní hrdinové putují napříč Zeměplochou. Jeden, protože chce a ten druhý, protože musí. První díl Zeměplochy mi spíš připadá jako umě spojená sbírka povídek. Ačkoliv se to čte velice dobře a na konci chcete číst dál, neumím se ubránit pocitu, že je to zatím jen takový nedopilovaný úvod. Něco z čeho se v dalších knihách teprve zhmotní ten kult, který kolem Zeměplochy dnes je.

S doháněním sci-fi a fantasy klasiky to myslím opravdu vážně :-)

Neuromancer je dnes již klasické dílo, které před lety utvářelo jeden celý nový žánr. Jeho myšlenky byly a jsou nadčasové, forma zpracování je pro mě však obtížně stravitelná. Na čtení náročné dílo, které rozhodně nepovažuji jen za sci-fi oddychovku. Musel jsem mnohdy listovat zpět, abych našel někde zatoulanou nit. Pokud se však člověk úspěšně popere s formou, bude odměněn pozoruhodnou autorovou fantasií, která dnes již pomalu začíná prostupovat i dnešní realitou.

Příběh, který z větší části vsází na nostalgii čtenáře. Hlavní dějová osa je vlastně triviální. Máme tu dobro a zlo a cíl, ke kterému se musí jedni nebo druzí dostat první. Celé je to však zasazené do kulis 80-90 let, kdy dle autora vznikala ta stěžejní popkultura v podobě arkádových her, starých filmů a rockové hudby. Majstrštyk na skutečnost, že kniha je vlastně zasazená do roku 2045. Čte se to samo. Záleží jen na tom jak velký jste geek, nebo jak moc vás zajímají jednotlivé odkazy na jiné příběhy. Já jsem si to užil. Nutno dodat, že nostalgie mě naplňovala celou dobu čtení.

Druhý díl je prý mnohem lepší jak ten první. Uvidíme.