Lyrická sbírka próz pohybující se mezi Banátem a domovy nejen v České republice. Vzpomínky na život, ale i pronikání do české komunity v rumunském Banátu.

TL;DR ➡️ Moc se mi líbila ta práce s časovými rovinami a navíc až básnická práce s jazykem. Byla to hezká knížka, ale nějak neumím říct, proč nebyla na pět hvězd.

Pálenku jsem měla kdysi doma, ještě na střední. Pamatuju si, že jsem přečetla pár stran a odložila ji. Letos jsem ji ale dostala od manžela k narozeninám, a tak jsem jí dala ještě šanci. Musím naznat, že jsem asi do knihy dorostla.

Hořava umí geniálně zachystit nějaký pocit, nějakou skutečnost. Například pocity někoho, kdo se rozhodl žít v zahraničí. Ještě geniálněji se mu daří propojovat banátské prožívání s prožíváním v minulosti – vždycky má v textu odrazový můstek z doby, kdy žil v Banátu, a nějakým záhadným způsobem se přirozeně vrací do svého dětství, do svého mládí. Toto velmi oceňuji.

To nemá nic moc společného s literárními kvalitami, ale taky se mi líbilo, jak moc brněnské to vlastně bylo! Jako rodilý Brňák, který dočasně přesídlil do Prahy, jsem Brno v textu krásně poznávala.

Formálně, stylisticky to bylo takové hodně lyrické, rytmické, až básnické. Celkově to působilo tak melancholicky, zádumčivě – minimálně tento pocit z Pálenky ve mě zůstal dva týdny po dočtení. Nečekejte děj, čekejte spíš pocity.