Tereza reviewed Prasklej Sklenička by Alain Mabanckou
Tak trochu Forrest Gump
4 stars
Majitel baru „Úvěr odcestoval“ požádá jednoho ze štamgastů, jistého Prasklýho Skleničku, ať zaznamená příběhy jeho baru, jeho návštěvníků. Sledujeme tak životní příběh nejen Skleničky, ale dalších obyvatel Republiky Kongu, ať už v domovině nebo ve Francii.
TL;DR ➡️ Kniha zajímavá jak obsahově, tak stylisticky – přičemž ten styl mě asi bavil víc než nutně ten obsah. Tematicky mě hodně zaujal africký pohled na křesťanství.
Prasklýho Skleničku mi doporučili v nakladatelství Dauphin na @kniznilazne, já totiž ráda čtu africkou literaturu a snažím se přečíst z každé země (nejen Afriky, ale celého světa) knihu od alespoň jednoho autora. Tentokrát jsem tedy zavítala do Republiky Kongo – země asi čtyřikrát větší než je Česká republika, ale jen s šesti miliony obyvatel.
Kniha je to velmi čtivá. Stylisticky je to něco mezi Holka se sílícím hlasem a To je Ales – je to taková jedna dlouhá věta, bez odstavců, bez velkých písmen na začátku …
Majitel baru „Úvěr odcestoval“ požádá jednoho ze štamgastů, jistého Prasklýho Skleničku, ať zaznamená příběhy jeho baru, jeho návštěvníků. Sledujeme tak životní příběh nejen Skleničky, ale dalších obyvatel Republiky Kongu, ať už v domovině nebo ve Francii.
TL;DR ➡️ Kniha zajímavá jak obsahově, tak stylisticky – přičemž ten styl mě asi bavil víc než nutně ten obsah. Tematicky mě hodně zaujal africký pohled na křesťanství.
Prasklýho Skleničku mi doporučili v nakladatelství Dauphin na @kniznilazne, já totiž ráda čtu africkou literaturu a snažím se přečíst z každé země (nejen Afriky, ale celého světa) knihu od alespoň jednoho autora. Tentokrát jsem tedy zavítala do Republiky Kongo – země asi čtyřikrát větší než je Česká republika, ale jen s šesti miliony obyvatel.
Kniha je to velmi čtivá. Stylisticky je to něco mezi Holka se sílícím hlasem a To je Ales – je to taková jedna dlouhá věta, bez odstavců, bez velkých písmen na začátku kapitol. Je to takový proud slov, jaký bychom čekali od hospodského vyprávění – a přesně takové to má být. Má to trochu vibe Forresta Gumpa a jméno Prasklej Sklenička mi furt připomínalo Stana Silničku. 😀
Ačkoli se to čte jedna báseň, nečekejte nějaké hrozně snadné čtení. Text je to literárně opravdu propracovaný. Autor používá spoustu odkazů na jiná literární díla – a jsem si jistá, že jsem nepostřehla ani polovinu. Často opakuje, používá výčty, což já osobně mám moc ráda.
A i tematicky to bylo zajímavý. Kniha podává univerzální výpověď o životě v tomto světě, o alkoholismu, o vztazích, ale nejvíc mě zaujalo takové asi trochu vedlejší téma, a tím je křesťanství z pohledu Afričanů. Proč by Bůh do Afriky posílal bílé misionáře? Jaktože v Bibli nejsou černoši? Prosím pěkně, Konžané jsou přitom ze 75 % křesťané, z toho asi polovina katolíci. Trochu mi ty myšlenky připomínali kimbanguismus, což je křesťanská sekta založená ve vedlejším Kongu roku 1921, jeho zakladatel, jistý Kimbangu, je prý vtěleným Duchem svatým a tvrdí, že Ježíš byl černý. O tom se ale kniha nezmiňuje, o tom jsem se jenom dočetla na Wikipedii.
Proč hodnotím jen čtyřmi hvězdičkami, když zním docela nadšeně? Příběhy mi přišly vzájemně docela podobný, pořád na jedno brdo. A taky to bylo celý takový nějaký vulgární, na mě asi až moc, a tak jsem si to neužila asi tolik, jak bych mohla.