User Profile

Knížka se odehrává v Paříži v 60. letech minulého století. Je to takový ten žánr „malý člověk na pozadí velkých dějin“ – čteme o alžírské válce, studené válce, emigracích z východního bloku, ale taky o dospívání Michela.

TL;DR ➡️ Nemohu než doporučit. Čtivé, zábavné, spousta „intelektuálních“ narážek, spousta historických souvislostí. Michel je asi moje nejoblíbenější literární postava.

Klub nenapravitelných optimistů jsem četla už asi potřetí? Počtvrté? Byla to dlouhá léta moje nejoblíbenější kniha (dokud minulý rok nepřišel Babylon). Líbila se mi po tolika letech? Líbila, pořád se mi moc líbila. Ale zároveň jsem si z ní vzala zas něco jiného, nového, jak jsem starší a o světě toho vím zase o trochu víc.

Zároveň jsem tam ale našla nějaké nesrovnalosti a nedostatky, které jsem předtím buď přehlížela nebo si jich vůbec nevšimla. Většina by vyspoilovala menší dějové linky, tak si to nechám pro sebe. Největší zklamání pro mě bylo, že ačkoli se autorovi podařilo dobře přiblížit studenou válku a režimy východního bloku, v otázkách alžírské války ve mně zanechal spíš zmatek.

Stejně je to pro mě pořád jedna z top knih. Před pár lety vyšlo volné pokračování, tak na to se chystám (proto jsem to teď taky četla znovu).

Ráj se odehrává na začátku 20. století a sleduje tanzánského chlapce Júsufa od chvíle, kdy jde do „služby“ ke strýci Azízovi, přes cestu do vnitrozemí a zase zpátky. Je to velmi vrstevnatý román. Všimněte si, že v Júsufově příběhu je spousta podobností s příběhem Júsufa z Koránu (resp. Josefa ze Starého zákonu, ale pozor, ty příběhy se trochu liší). To se mi moc líbilo.

TL;DR ➡️ Náročnější čtení, které ale podle mě stojí za to. Autor velmi dobře pracuje s mnoha vrstvami příběhu, hodně mě bavila ta podobnost Júsufa z Ráje a Júsufa z Koránu. Pokud chcete odpočinkové čtení, tak ale nedoporučuju.

Moc se mi to líbilo! Respektive ze začátku jsem se do toho ponořila, v půlce mě to nudilo, ale od půlky nastal nějaký zvrat, ani nevím pořádně jaký, a najednou se to rozjelo a já se zase nemohla odtrhnout. Je to ale napsané velmi hutným stylem, často jsou tam dlouhé pasáže, víceméně popisné. Zároveň si myslím, že je román literárně velmi dobře zvládnutý (nojo, vždyť autor je taky držitelem Nobelovy ceny za literaturu).

Knížku jsem si vybrala asi kvůli Africe a kolonialismu, to jsou takový moje témata. Velmi mě ale překvapila mnohovrstevnatost příběhu. Hodně mě bavila provázanost s Koránem (to jsem si ale plně uvědomila, až jsem si po přečtení knihy přečetla i súru Júsuf, doporučuju). Dozvěděla jsem se spoustu nových kulturních poznatků.

Zajímavé na příběhu bylo, že hlavní postava ho vlastně ale vůbec neposouvala. Júsuf byl velmi pasivní, vše se mu dělo, on je „obětí“ světa. Až ke konci začíná být aktivnější, což mi ale ve výsledku vůbec nesedělo, protože mi přijde, že se to stalo zčistajasna, nebyl k tomu žádný pořádný vývoj.

I proto (a taky kvůli tomu, že se to přece jenom četlo obtížně) dávám „jen“ 4/5 hvězdiček. Nedoporučila bych každému, rozhodně to není odpočinkové čtivo. Pokud vás ale téma zajímá a nezaleknete se náročnějšího stylu, tak směle do toho!