Příběh jednoho bytu, ve kterém se střídají Daniel a Zuzana. Kniha je oboustranná, tzn. že z jedné strany čtete Daniela, z druhé Zuzanu. Je přitom na vás, kterou postavou začnete – a pravděpodobně to ovlivní váš pohled na ně.
TL;DR ➡️ Super koncept. Začala jsem Zuzanou a možná i proto mi byla sympatičtější. Líp se mi taky četla, měla za mě zajímavější kompozici. Daniel měl naopak silný konec.
Na vydání Bytu jsem čekala už od léta, když jsem se o knize dozvěděla. Přišel mi super ten nápad a těšila jsem se na další knihu Jana Němce. Zhltla jsem ji za tři dny.
Začala jsem číst Zuzanu. A musím říct, že jsem s tím rozhodnutím takhle zpětně spokojená – přišlo mi, že v Danielovi se toho prozrazuje o něco víc a konec Daniela mi přišel jako takový úplný konec knihy, zatímco Zuzana má konec víc otevřený. Ale nevím, možná mi to tak přišlo proto, že jsem to četla v tomto pořadí. Kdo to četl naopak? Co myslíte?
Taky si myslím, že je čtenáři sympatičtější postava, kterou začne. Pro mě to byla tedy Zuzana a Daniel mě místy opravdu štval. Postupem času jsem ho ale začala spíš litovat. Styl Danielovy linky mi taky sedl asi o něco míň než ta Zuzana, v Zuzaně se velmi dobře prolínala minulost se současností. V Danielovi to bylo všechno takové jasnější. I ten konec byl takový jasný, úderný, silný.
Občas jsem měla pocit, že některé scény nesedí. Možná to ale byl záměr, protože to byly vlastně vzpomínky, ty příběhy jsou retrospektivní. A je přirozené, že každý si zapamatuje něco jiného, něco jinak. Jenom fotbal byl v Danielově příběhu pro Honzu velmi důležitý a v Zuzaně jsem ho nějak nezaznamenala, to mi přišlo už fakt jako plot hole. (Nebo jsem si toho tam jenom nevšimla?)
Jako celkově se mi to líbilo moc. Víc asi Zuzana, Daniel ale taky super.
