Tereza reviewed Kruely by Rubén A. Gaztambide-Fernández
Jedna povídka lepší než druhá!
5 stars
Sbírka dvaceti povídek od dvaceti španělsko-jazyčných autorů od Pyrenejí k Andám. Povídky se tematicky různí, obecně jsou asi spíš takové temnější. Krásný vhled do národních literatur.
TL;DR ➡️ Jsem nadšená! To se četlo samo. Editorka udělala skvělou práci, výběr povídek je fakt brilantní. Jedna perla vedle druhé. Povídky mají význam.
Dlouho jsem žádnou povídkovou sbírku nečetla, ale díky Kruelám začnu povídky asi vyhledávat. Číst Kruely byl zážitek. Každá povídka jiná, ale všechny naprosto dokonalé. Řada z nich zvolila i lehce experimentální formu, např. povídka jen v přímé řeči? povídka v rozkazovacím způsobu? Fakt skvělý!
Povídek je celkem dvacet a já jsem si poznamenala osm těch, co se mi líbily extra (to samo o sobě ukazuje na kvalitu celé sbírky). Když jsem potom přemýšlela, jakou bych vyzvedla jako tu úplně top, vybavily se mi dvě: Joni Mitchell zpívala Blue, kde mě oslovila klidná a sugestivní atmosféra, i přes …
Sbírka dvaceti povídek od dvaceti španělsko-jazyčných autorů od Pyrenejí k Andám. Povídky se tematicky různí, obecně jsou asi spíš takové temnější. Krásný vhled do národních literatur.
TL;DR ➡️ Jsem nadšená! To se četlo samo. Editorka udělala skvělou práci, výběr povídek je fakt brilantní. Jedna perla vedle druhé. Povídky mají význam.
Dlouho jsem žádnou povídkovou sbírku nečetla, ale díky Kruelám začnu povídky asi vyhledávat. Číst Kruely byl zážitek. Každá povídka jiná, ale všechny naprosto dokonalé. Řada z nich zvolila i lehce experimentální formu, např. povídka jen v přímé řeči? povídka v rozkazovacím způsobu? Fakt skvělý!
Povídek je celkem dvacet a já jsem si poznamenala osm těch, co se mi líbily extra (to samo o sobě ukazuje na kvalitu celé sbírky). Když jsem potom přemýšlela, jakou bych vyzvedla jako tu úplně top, vybavily se mi dvě: Joni Mitchell zpívala Blue, kde mě oslovila klidná a sugestivní atmosféra, i přes šílený sled událostí, a Oběti, což je právě ta povídka v přímé řeči, ale víc neprozradím.
Obecně jsem si uvědomila, že povídky mají smysl. Ačkoli povídky sama píšu, pořád jsem měla v hlavě, že to je taková méněcenná literární forma, oproti románům nebo novelám. Ale není tomu tak. Fakt. Pro některé příběhy a témata jsou prostě povídky mnohem vhodnější forma a v delším textu by to tolik nevyznělo. Dejte povídkám šanci. 🙂