Ve svém starém domě u mořského fjordu leží stará žena Signe na lavici a vzpomíná na chvíle, kdy v onen pozdně listopadový den před více než dvaceti lety stála u okna a čekala na svého manžela Asleho, jenž vyjel se svým člunem na vodu a už se nevrátil. Vzpomínky se záhy rozšíří na celý jejich společný život a ještě dál: ve snových vizích k ní přicházejí předci, jejichž duchové v představách Signe obývají stejný prostor a potkávají se s těmi, kteří ještě žijí. A Signe se naopak zdá, že se účastní událostí, které se staly před více než sto lety. Bolest, kterou při tom prožívá, se propojuje se zkušeností předků, kteří se také museli vyrovnat se smrtí svých blízkých. Proti sobě tu stojí ženský smutek a mužská touha postavit se přírodě. Aliss u ohně je sugestivní mistrovská próza o lásce a ztrátách, která se díky svému jazyku a rytmizaci pohybuje …
Ve svém starém domě u mořského fjordu leží stará žena Signe na lavici a vzpomíná na chvíle, kdy v onen pozdně listopadový den před více než dvaceti lety stála u okna a čekala na svého manžela Asleho, jenž vyjel se svým člunem na vodu a už se nevrátil. Vzpomínky se záhy rozšíří na celý jejich společný život a ještě dál: ve snových vizích k ní přicházejí předci, jejichž duchové v představách Signe obývají stejný prostor a potkávají se s těmi, kteří ještě žijí. A Signe se naopak zdá, že se účastní událostí, které se staly před více než sto lety. Bolest, kterou při tom prožívá, se propojuje se zkušeností předků, kteří se také museli vyrovnat se smrtí svých blízkých. Proti sobě tu stojí ženský smutek a mužská touha postavit se přírodě.
Aliss u ohně je sugestivní mistrovská próza o lásce a ztrátách, která se díky svému jazyku a rytmizaci pohybuje na samé hranici s poezií. Laureát Nobelovy ceny ji rok 2023 Jon Fosse ji napsal v roce 2004.
Jeg elsker den måde den er skrevet. Som en lang, indre monolog der bare bliver ved og ved uden punktum. Skrivestilen sætter en stemning som er dragende og skræmmende.
Historie jedné rodiny na břehu norského fjordu, vyprávěný Signe, která si vzala prapravnuka Ales.
TL;DR ➡️ Zase jedna skvělá knížka. Jiná, experimentální, tichá. Autor dělá na papíře fakt divy. Určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím.
Toto byl opravdu čtenářský zážitek! Kniha je ve všech směrech experimentální a v podstatě minimalistická. S interpunkčními tečkami autor šetří, některé věty se táhnou i desítky stran. Kupodivu jsem si na to rychle zvykla, krásně to plynulo. Právě i skrz ty věty si autor moc pěkně hraje s rytmem a tempem (byť jsem se v jedné recenzi dočetla, že český překlad je v tomto směru oproti originálu ochuzen).
No ale ještě víc autor experimentuje s časem. A to mě teda hrozně fascinovalo – v jednu chvíli na jednom místě se odehrává hned několik časových rovin.
Je to velmi tichá, niterná kniha. Smutná, ale zároveň ve čtenáři nezanechá smutek. Mnohovrstevnatá …
Historie jedné rodiny na břehu norského fjordu, vyprávěný Signe, která si vzala prapravnuka Ales.
TL;DR ➡️ Zase jedna skvělá knížka. Jiná, experimentální, tichá. Autor dělá na papíře fakt divy. Určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím.
Toto byl opravdu čtenářský zážitek! Kniha je ve všech směrech experimentální a v podstatě minimalistická. S interpunkčními tečkami autor šetří, některé věty se táhnou i desítky stran. Kupodivu jsem si na to rychle zvykla, krásně to plynulo. Právě i skrz ty věty si autor moc pěkně hraje s rytmem a tempem (byť jsem se v jedné recenzi dočetla, že český překlad je v tomto směru oproti originálu ochuzen).
No ale ještě víc autor experimentuje s časem. A to mě teda hrozně fascinovalo – v jednu chvíli na jednom místě se odehrává hned několik časových rovin.
Je to velmi tichá, niterná kniha. Smutná, ale zároveň ve čtenáři nezanechá smutek. Mnohovrstevnatá – věřím, že mi toho spoustu uniklo, budu si to muset přečíst znovu a znovu a znovu.
Denne tykkja eg var vanskeleg å lese. Mange forskjellege verkemiddel satt i vanskeleg ljos. Eg tykkja det var vanskeleg å følgje med på kva som skjedde når med kven.